Hohenschwangau leží při jezerech Schwansee a Alpsee, v nadmořské výšce 820 m n. m. Hohenschwangau bylo oblíbené rodinné sídlo krále Maxmiliána II., otce Ludvíka II. Maxmilián obnovil zámek téměř z trosek. Zámek stál na místě starého hradu a zaujímal mimořádně důležité místo v germánských tradicích. První hradby zde v 11. století vztyčili pyšní schwangauští rytíři. Později ho okupoval Hiltebold, křižácký rytíř. Císař Fridrich Barbarossa s doprovodem se tu zastavil na své první cestě do Říma. Hohenschwangau byl však spojován hlavně s mýtickou postavou Lohengrina, Labutího rytíře. Naznačovalo to i jméno hradu, které by se dalo přeložit jako Vysoký Labutín. Podle legendy se mladý rytíř právě z jeho hradeb vydal na svou slavnou výpravu k Rýnu, aby osvobodil Elsu Brabantskou. Schwangauští rytíři v 16. století vymřeli, hrad zůstal opuštěn a chátral. Když korunní princ Maxmilián v roce 1832 hrad objevil, nezbývalo z něj nic víc než romantické trosky obrostlé břečťanem. Maxmiliánovi se zalíbila jeho poloha, že se okamžitě rozhodl dát rozvaliny restaurovat. Výsledkem je perla novogotiky, pohádkový hrad s okny z barevného skla, který se ježí cimbuřími, balkony a věžemi vzpínajícími se k nebi. Zámek Hohenschwangau není velký. Pokoje hlavních apartmá, zabírající první a druhé patro, jsou poměrně skromné, protože hrad byl spíše velkým letním sídlem než královskou rezidencí.
 

Zámek Linderhof

Výstavba zámku Linderhof v krásné horské krajině začala v roce 1870 pod vedením Georga Dollmanna a dokončena byla v roce 1878 jako památník absolutní monarchie francouzských králů. Zámek byl postaven v rokokovém stylu podle vzoru Bourbonských králů. Linderhof je jedinou stavbou, kterou Ludvík II. dokončil a také byl jeho nejoblíbenější rezidencí až do jeho tragické smrti v roce 1886.

Vstupní hala je obklopena červenými mramorovými pilastry a stojí zde jezdecká socha Ludvíka XIV. Je kopií sochy Francoise Girardona na Place Vendome. Západní gobelínový pokoj je monumentální soukromou místností. Pokoj je bohatě malířsky vyzdoben a jsou zde staré hudební nástroje, piano a harmonium z 19. století. Porcelánový páv je z dílny v Sevres a druhý takový stojí ve východním gobelínovém pokoji. Páv byl královým oblíbeným zvířetem. Audienční sál byl navržen v roce 1870. Je zde bohatě zdobený psací stůl a dva krby z Bardiglijského mramoru, nad kterými stojí jezdecké sošky Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Na stole leží psací souprava a bronzové hodiny. Dva zelené malachitové stolky byly darem Ludvíku II. od carevny Alexandry z Ruska. Ložnice je centrálním pokojem zámku a je také největším pokojem v zámku.